S aerovkou do Jugoslavie – cesta druhá

22.10.2014 19:27

 

V roce 1967 jsme pomocí nepravého zvacího dopisu získali výjezdní doložky do Jugoslavie. Problémy v zaměstnání zavinily, že jsme odjeli až v polovině září. Marky, koupené na chodníku před Tuzexem, stočené do ruličky a ukryté ve spodní hraně palubní desky.

Jeli jsme "na blint", prostě jen někam, kde se nám bude líbit. Trasu jsme volili pokud možno přímo, pořád k jihu. Aero 1000 je malé, snadno ovladatelné autíčko, výkon motoru slušný, mechanické brzdy nic moc. Výhody dálnic bychom nevyužili, Rakousko jsme projeli po dokonalých okreskách. Větší část cesty řídil Láďa, když byl unavený, vystřídala jsem ho, on dokázal v aerovce usnout za jízdy. Po několika hodinách se probral: "Ještě nejsme u moře, ty se s tím s...., pusť mě k tomu".

Podrobnosti si nepamatuju, místo povídání jsem našla a seřadila staré fotky. Lituju, je jich málo, a jsou v kvalitě tehdy obvyklé, šetřili jsme materiálem, spěchali, někde se ani nedalo zastavit.

Nejdřív od severu k jihu, Praha, Dolní Dvořiště, Linec, Klagenfurt, Loiblpass, Maribor, serpentiny u Postojné, Logatec, Lublaň, Rieka. Chtěli jsme se zastavit v kempu v Crikvenici, na místě kempu se stavěl nový hotel, voda byla studená, Jadranská magistrála už z části hotová. Žádný problém, s krátkými zastávkami pořád k jihu, Trogir, Split, Dubrovník, Boka Kotorská, Budva, Ulcinj.

Kemp v Ulcinji by velký, stíněný piniemi, pláž písčitá.

 

Před odjezdem jsme litra opravili

 

Malá  svačinka v Rakousku

 

Blížíme se k Alpám

 

Litr zdolal Loibelpass

 

První tankování

 

V Trogiru jsme parkovali proti přístavu

 

Za námi je pevnost Kamerlengo

 

Odkvetlé agave blízko Splitu

 

Místo na parkování bylo blízko Dioklaciánova paláce

 

Diokleciánův palác se do objektivu nevešel

 

Myslím, že to bylo v Makarské

 

Boku Korskou jsme zdolali na prámu

 

Prohlídce Dubrovníku jsme věnovali jen chvilku

 

Ještě jeden pohled na Dubrovník

 

To byl asi přístav v Baru

 

Pokračujeme pořád k jihu

 

V Budvě ještě neviděli aerovku

 

Vjíždíme do Ulcinje

 

                                            Dál to opravdu nešlo, za Ulcinjí už je Albanie

 

 

Při zpáteční cestě jsme chtěli navštívit známého, a trochu poznat vnitrozemí. Po několika desítkách kilometrů, někde u Petrovacu, ostře vpravo, přes Lovčen už byla hotová fantastická silnice. Obdivovali jsme serpentiny na sloupech nad strmými srázy, i výkon "litra". V blízkosti Skadarského jezera močálovitá rovina s chudými domečky. Asfalt skončil v Titogradu, nezpevněná silnice nás vedla údolím Morači, Bijelo Polje, Prijepolje, a dál údolím Limu do Priboje. Tady jsme popzdravili známé, druhý, nebo třetí den, zase po nezpevněných, prašných cestách, do Sarajeva.

Chtěli jsme si prohlédnout staré město s tržištěm, ale jak jsme zastavili, obrovský sběh lidí, zkoušeli pevnost blatníků, pérování, cloumali světlomety, strkali ruce až na palubní desku. Rychle pryč, staré město jsme si prohlédli za jízdy. A zpátky k moři kouzelným údolím Neretvy, škoda, na Mostar už nebyl čas. Ústím Neretvy na magistrálu a bez zdržování směr Praha. Až někde u Zadaru směrovka Zagreb, dokonalá asfaltka, to jsme potřebovali. Ale ouha, po několika kilometrech asfalt skončil, zase nezpevněná silnice, a krpál nahoru. Tu silničku už na mapě nenajdu, prodírala se mezi strmými, vápencovými vrcholky. Pamatuju si Gračac, Obrovac, už tehdy tam někde byla přečerpávací elektrárna. Blízko Plitviček zase asfalt.

Aerovka má systém transaxle, kardan s převodovkou, rozvodovkou a zadní nápravou tvoří pevný celek, spojený s motorem drážkovaným uvášečem a hardyspojkou. Ke karoserii je připojený podélnými čtvrteliptickými listovými pružinami. Jednotlivé listy jsme zbavili koroze a namazali grafitem. Ta péče byla přehnaná, letitá koroze a nečistota nahrazovaly tlumiče pérování. Ani jsme nepostřehli, kdy hlavní listy per praskly. Bylo velké štěstí, že se závada projevila v obydlené krajině, na rovné silnici, s malým provozem. Uvolněné části hlavních listů držely ve svazku už jen třením Při zabrzdění se zpomalila zadní náprava, zbytek vozu pokračoval nezměněnou rychlostí, až se unašeč vytáhl z motoru. Láďa byl pan šofér, je také možné, že už něco tušil. Pustil brzdu, snad ještě stačil jemně přidat plyn, náprava se zrychlila, Hardyspojka vydržela, bylo i místo na zastavení bez použití brzdy.

Ty hlavní listy jsme měli, společně s poloosou byly uložené v prostoru nad levým blatníkem. Litra jsme dotlačili do nedalekého statku a vyžebrali nocleh na voňavém seně ve stodole.

Oprava trvala dost dlouho, už jsme neměli zásoby, jen zbytek marek.

Zastavili jsme v první Gostioně, na grilu se točilo něco zlatého. Měli jsme hlad, první sousta byla krásně křupavá, zklamání z nezvyklé chuti skopového přišlo až po chvíli.

Ani jsme nedojedli, a co nejrychleji, snad non stop, domů. V prvním motorestu jsme odmítli jídelní lístek, už několik stovek kilometrů jsme se těšili na řízek a bramborový salát.

Dálnice na Záhřeb se Jastrebarsku vyhýbá, ale směrovka mi při pravidelných cestách do Chorvatska vždy připomene, jak jsme bezmála ztratili zadní nápravu. Když si představím, co všechno se mohlo stát, kdyby se ta Hardyspojka roztrhla...

 

Muslimský hřbitov

 

Směr údolí Morači

 

Morača je až tam dole

 

Na ten mostek se mi opravdu nechtělo

 

Netušili jsme, k čemu slouží to zařízení

 

Silnice vedla mnoha tunely

 

Prastaré olivovníky

 

U Limu je zase civilizace

 

Část přehrady na Limu

 

Do Sarajeva zbývá 75 km

 

Láďa vyrábí příložky na brzdové klíče

 

Domečky někde ve vnitrozemí

 

Dojeli jsme k Neretvě

 

Krásný most na přítoku Neretvy

 

Údolím Neretvy jezdí i vlak

 

Železniční trať vede tunely

 

V deltě Neretvy je úrodná rovina

 

Pěstuje se tu převážně viná réva

 

Prodejní stánek přímo u silnice

 

Prašná  nezpevněná silnice někde u Obrovacu

 

Litr to zdolal bez problémů

 

—————

Zpět