Lidové vozítko Gnome et Rhone

14.11.2014 21:17

 

V roce 2005 představil člen Veteran Car Clubu Praha Josef Dvořák na soutěži elegance historických vozidel v Roztokách lidové vozítko s motocyklovým  motorem Gnome et Rhone.

Koncem čtyřicátých a v padesátých letech se Evropa jen těžko vzpamatovávala z následků druhé světové války, mnoho průmyslových závodů bylo přestavěno na válečnou výrobu, některé byly poškozeny nebo zničeny bombardováním, výroba automobilů se obnovovala jen velmi pomalu. V Československé republice existovalo plánované hospodářství a spolupráce s RVHP. Ještě v padesátých letech výroba zdaleka nestačila pokrýt poptávku. Na silnicích se pohybovala vozidla, která přečkala válku někde ve stodole, nebo je tu zanechaly armády. Není divu, že kdo potřeboval jezdit, využíval, co bylo zrovna při ruce, svépomocí se stavěla různá vozidla. Strana a vláda podporovaly stavbu vozítek a snažily se, najít mezi nimi takové, které by bylo schopné průmyslové výroby. Pamatuji se – přiznám, že velmi matně  - na výstavu lidových vozítek v roce 1950 v nouzové stavbě na Náměstí republiky, tam kde je dnes obchodní dům Kotva. Například ing. Andrle představil Dálník, byl to karosovaný motocykl, ale protože se jezdec po zastavení nemohl opírat nohama o zem, měl na každé straně jedno balanční kolečko, svůj návrh vystavila i Avia.

V roce 1951 si vyrobil vozítko i pan Šmejkal z Písnice. Použil dvouválcový  vzduchem chlazený motor obsahu 750 ccm, s protilehlými válci, s rozvodem SV, z francouzského motocyklu Gnome et Rhone. Čtyřrychlostní převodovka byla v jednom bloku s motorem, ovšem bez zpátečky, proto je nutné zpět vozítko tlačit. Původní magnetoelektrické zapalování později změnil na dynamobateriové. Za pomoci známého autoklempíře pana Mužíka motor obestavěl pohlednou dvousedadlovou otevřenou  karoserií. Náhon na zadní nápravu je kardanem, diferenciál vlastní konstrukce. Motocyklová kola 3,5 x 19 palců mají mechanické brzdy. Neobvyklé je startování vozu – startovací páka je prostě protažena dovnitř vozu, pod palubní desku. Autíčko váží  400 kg, a při spotřebě 5 l/100 km dosahuje rychlosti 60 km/hod.

Pan Šmejkal používal vozítko do vysokého věku, jezdil s ním každodenně, před  dovolenou připojil přívěsný vozík a s manželkou a dcerou jel třeba do Tater. Vozítko nechtěl prodat  on, a dlouho ani jeho potomci, kolega Dvořák čekal  na jeho prodej sedmnáct let. Během  čtrnácti dnů uvedl vozítko do chodu, provedl řádnou údržbu a už se s ním zúčastnil dvou veteránských akcí. Jak sám říká, jízda  je příjemná, ale poněkud hlučná.

—————

Zpět