KUBA – socialismus se zbytky koloniálního přepychu IV

01.03.2015 19:29

 

Pokračování čtvrté – do vnitrozemí

 

Geely čeká před recepcí, na blint jedeme do vnitrozemí, dnes chceme vidět místa, která se neukazují turistům. Začínáme 20 km k východu, do městečka Cardénas. Přístav se už dávno nepoužívá, ve srovnání s Varaderem je městečko mnohem chudší, méně upravené, na ulicích převažují povozy tažené koněm. Projíždíme sem tam, najednou překvapení, před námi Buick Invicta v zelené metalize. Jirka ho sleduje, když zastavil, zastavuje před ním. Je to jediný Buick Invicta, který jsme na Kubě potkali, všichni s fotoaparáty vyskakujeme z Geely. Jirka sehraje pantomimu, krásné auto, mám v Praze stejné, mám ho rád, řidič chápe a otevírá kapotu. Překvapení nekončí, pod kapotou motor z Avie.

 

Jazyková bariéra je nepřekonatelná, máváme, za pokřiku "beautiful car” se skládáme do Geely. Po chvíli bloudění nacházíme slušnou silnici, která směřuje k jihu. Provoz na silnici téměř žádný, městečka – nebo jsou to vesnice ? vypadají chudě, renovovaný domek s barevnou omítkou je vidět zřídka. Popisky si, prosím, vymyslete sami, a všimněte si elektrického vedení. Je čas oběda, doufáme, že nalezneme slušnou restauraci. Nahoře zavěšená vrata, podepřená trámkem, připomínají garáž, ale uvnitř je živo, několik stolů s bílými ubrusy, jeden neobsazený čeká zrovna na nás. Jirka naznačuje, že máme hlad, obsluha bez řečí ukazuje talíř, půjčený z vedlejšího stolu. Dominuje grilovaná kotleta, zdá se, že je to jediná možnost, souhlasíme. Na stole se okamžitě objevují sklenice a orosený dždán vody, myslím, že v něm plavala kolečka citronu. Prochází mi hlavou vzpomínka na nabádání “nepijte vodu z neověřených zdrojů, používejte jen balenou, a ještě kontrolujte neporušenost uzávěru”. Klimatizace v Geely moc neklimatizovala, bez váhání jako ostatní sahám po džbánu. Na stůl přichází velký talíř, plný nakrájených rajských, pro každou dvojici hromada rýže, po chvíli talíře s kotletou a kopečkem nahrájených, pečených banánů. Jídlo je chutné, pro nás starší jsou kotlety trochu tvrdé. Cena po přepočtu z nekonvertibilních Cuc asi 220,- Kč, pro všechny, ne pro jednoho.

Ještě několik vesniček, benzin v nádrži ubývá, nikde žádná hlavní silnice nebo město. Mapa v měřítku 1 : 1 250 000 nám moc nepomůže, na dotaz odpovídají místní ochotně, ale pro nás nesrozumitelně. Zbývají světové strany a intuice, z Cardénas jsme jeli většinou proti slunci, musíme k severu, a ještě trochu k západu, po kilometrech napětí přijíždíme na hlavní silnici se směrovkou Varadero, Jirka nás nechá vystupoupit při nejbližší odbočce k hotelu, sám míří rovnou do půjčovny. Plná nádrž benzinu byla součástí ceny, ale tak moc jsme to ani nechtěli využít.

Poslední dny trávíme na pláži, ten poslední den jdu ještě do Varadera, utratit posledních 8 Cuc, foťák samozřejme ssebou.

Večer se jdeme projít po pláži, domů odjíždím s hlavou plnou nezapomenutelných zážitků, s dřevěnou limuzinou v kufru a skoro 400 MB obrázků.

 

Konec

—————

Zpět