KUBA – socialismus se zbytky koloniálního přepychu III

01.03.2015 19:28

 

Pokračování třetí hlavní město Havana

 

Druhý den byly klíčky v recepci, čínské Geely čekalo před recepcí.

Přes velkorysý kruhový objezd jsme vyjeli na dálnici směr Havana. V boudě za objezdem se platilo mýtné, auta z půjčovny a turistické autobusy neplatily.

Dálnice má úroveň asi jako slušná okreska u nás, většinou jeden, zřídka dva jízdní pruhy v každém směru, nezpevněné krajnice, úrovňové křižovatky, svislé i vodorovné značení skromné. Provoz malý, moderní auta a autobusy cestovních kanceláří, americké limuziny tady byly výjimkou, občas jezdec na koni nebo cyklista. Na některých křižovatkách čekaly skupiny místních, pro jejich dopravu slouží nákladní auta s jednoduchou nástavbou, lavicemi a schůdky pro nastupování, používá se i autostop.

Jediné městečko v blízkosti dálnice, Matanzas, nemá objezd, jedeme pořád po hlavní, na náměstí v centru problém, která ulice je vlastně ta hlavní.

Po dalších kilometrech najednou prostranství, plné vozíků s koňmi. Soudíme na technickou kontrolu, otázka je, týká se koňů nebo vozíků ? Už to vidíme, zvěrolékař s pomocníky odebírají koňům krev k veterinární kontrole. A dál suchý, kamenitý břeh, opuštěné těžní věže, před Havanou zase kousek zeleně.

Kanál, kterým lodě vjíždějí do přístavu, střeží mohutné pevnosti, pod kanálem se projíždí tunelem.

Za tunelem velké, nepřehledné prostranství, uprostřed pomník Maximo Goméze, kruhový objezd, usuzujeme, že když pojedeme zhruba rovnoběžně s kanálem, směrem k přístavu, přijedeme do staré části Havany. Staré město, La Habana Vieja, je od roku 1982 zapsané do světového kulturního dědictví UNESCO.

Na velkém parkovišti necháváme Geely, nejbližší ulice nás vede na Plaza de la Catedral. Dominantou je barokní katedrála, Catedral de San Cristóbal de La Habana, okolo náměstí stojí překrásné paláce.

Většina paláců starého města je barokní a pochází z doby úspěšného prodeje cukru, na počátku 20. století přibyly budovy ve stylu secese a art deco. Hlavní třída je upravená, některé stavby jsou renovované, nad krásou patií se až tají dech. Vedlejší ulice úzké, domy v různém stupni chátrání.

Nacházíme muzeum automobilů, je v jediné, dost zpustlé místnosti, vchod přímo z chodníku, vstupné se platí u starého psacího stolu, katalog nebo seznam není. Velkou i malou Eva to nebaví, za chvíli pokračujeme k muzeu rumu. To si užil Jirka a malá Eva, velká Eva kouřila, já jsem sledovala provoz.

Havana má 1,5 milionu obyvatel, k další, rychlé prohlídce, jsme využili patrový autobus. Viděli jsme divadlo, bývalý palác parlamentu, postavený podle vzoru Kapitolu ve Washingtonu, bránu hřbitova, jednoho z největších na světě, i novou výstavbu. Zklamáním byla pobřežní avenide Malecón, průvodce, které jí chválí, jsou jistě hodně staré. Na jedné straně paláce, postavené v době největšího bohatství Kuby, na druhé straně masivní nízká zeď, za špatného počasí nedokáže ochránit paláce od bouření moře. Za zdí černá, pustá pláž a šedavé moře. Paláce jsou většinou opuštěné, slepá okna zatlučená prkny, prázdná místa necitlivě vyplněná moderními stavbami. Z rychlé prohlídky Havany mi zůstává pocit nádhery i zmaru.

 

Příště výlet do vnitrozemí

—————

Zpět