Flajšhanz-Speciál-Ejpovice

27.05.2014 18:15

Flajšhanz-Speciál-Ejpovice

Jarda Flajhšhanz získal první aerovku v roce 1932. To mu bylo 17 roků a blankytně modrý roadster mu koupil otec.

V příštím roce se začalo vyrábět AERO 1000, Jardovi se hned zalíbilo, ale koupit ho mohl až počátkem čtyřicátých let, ojeté a ve velmi špatném stavu.

Vůz opravil, vzhledově trochu vylepšil, ale používat ho začal až po skončení války, v roce 1945.

Zúčastnil se závodů v Hradci Králové a napadlo ho, že AERO 1000 by bylo možno přestavět na výkonný závodní vůz. Svojí myšlenku začal uskutečňovat po tragické smrti Jardy Jonáka, který přestavěl na závodní speciál Aero 30.

Pracoval sám, nejdříve vše kreslil, vyrobil i model podvozku, asi po dvou rocích práce mohl konečně na letišti v Mariánských Lázních vyzkoušet podvozek s motorem, zatím bez karoserie, maximální rychlost byla 130 km/hod.

Vozidlo mělo pevný rám, svařený z chrommolybdenových trubek průměr 45 mm. Celá zadní náprava i s převodovkou a kardanem, upevněná na čtvrteliptických perech, zůstala původní. Až později získal a namontoval rychloběh (jediný z původních dvanácti, vyrobených u fy Walter, který jsem kdy viděla).

Přední kola zavěsil na tažená kyvná ramena, jako pružící elementy použil původní pera, třecí tlumiče nahradil hydraulickými

Pro každý válec chtěl použít karburátor Amal, které se v té době dovážely pro motocykly Norton. Ale v době plánovaného hospodářství nebylo možné nechat odlít nový blok. Jarda proto  k jeho výrobě použil neobvyklý způsob – blok svařil z bezešvých trubek a ocelového plechu, nejpracnější prý bylo vytvoření kanálů.

Použil původní hlavu motoru, kompresi zvýšil na 9,5. Karter, spojka, zapalování zůstaly beze změny. Zvláštní péči musel věnovat opravě klikové hřídele. Originál ojniční ložiska, válečková s přesnou vrtanou klecí, se u nás nevyráběla, opatřil je přítel zásobovač. Pro zlepšení těsnění mezi kartery vyplnil labyrinty plstěnými kroužky – také nezvyklé řešení, ale tvrdil, že se osvědčilo.

Zkoušel různé provedení tlumiče výfuku.

Navrhl několik variant proudnicové karoserie, tu sám vyklepal a svařil z ocelového plechu. Původní chladič byl příliš vysoký, před výrobou karoserie ho nahradil nižším.  

V roce 1960 měl hotové výkonné vozidlo, rychlé a snadno ovladatelné, s dobrými jízdními vlastnostmi. V době, kdy započal s jeho stavbou, bylo by jistě úspěšné i na závodních tratích, ale pečlivá výroba vlastními silami trvala příliš dlouho a pokrok nečekal.

A tak Flajšhanz-Speciál-Ejpovice dostal poznávací značku a sloužil a budil pozornost v běžném denním provozu.

V roce 1974 Jarda, milovník dvoutaktů, zakoupil Wartburg 312 a svůj Speciál si ponechal pro potěšení a pro účast na akcích historických vozidel.

—————

Zpět